neděle 7. května 2017

Začínáme se formovat


Zatím bez souseda Gočára.

Kritika a rekapitulace



Nyní už je jasné, že hlavní náplní bude bydlení. Důležité však bylo si blíže specifikovat profil obyvatel, které bych skladbou bytů na Vinohrady přivedla. Cílem je tedy vytvořit jakýsi ideální projekt pro ideální společnost budoucnosti.



Baugruppe je skupina lidí, kteří si společnými silami postaví pro ně ideální dům.
Ušetří tak až 25% nákladů oproti developerskému projektu a mohou tyto finance věnovat na společné prostory jako je klubovna či herna nebo dokonce střešní zahrada se saunou.



Díky profilu těchto lidí, kteří jsou většinou společensky aktivní, přináší městu lokální oživení a velkou přidanou hodnotu. Většinou jsou to mladí vzdělaní lidé, střední vrstva, akademici, umělci, lékaři či právníci, kteří v domě nejenom bydlí, ale často i pracují. Součástí projektu také často bývá prostor alespoň občas otevřený veřejnosti.



Myslím, že ve všech ohledech byla druhá varianta lepší, nabízející kvalitnější dispozice i veřejný prostor. Tu jsem také dále rozvíjela.



Varianta druhá






Ve druhé variantě zůstává náplň podobná, hmota se však sjednocuje do jednoho celku. Pro hodnotnější využití prostoru vnitrobloku je do útrob domu vložena pasáž s dvoranou, což umožňuje vytvoření lépe osvětlené terasy v úrovni 3.np. Byty v nárožních hmotách jsou mezonetové a směrem do ulice se obrací velkými okny prostorných obývacích pokojů. Ložnice jsou až na výjimky orientovány do vnitrobloku. Řešení schodiště v jižní části poskytuje přístup do bytu na jeho obou úrovních, což umožňuje využití horních pokojů jako pracoven či kanceláří s vlastním vstupem. Severní část je z důvodu menší plochy a dalších návazností v parteru obsloužena pouze jedním schodištěm a chodbou v každém třetím patře po vzoru Unité d'habitation. Prostory ve spodních patrech orientované na sever jsou řešeny jako ateliéry a nabízí také přímé napojení na obchodní prostory ve dvoraně. Fasáda je nyní měřítkově na úrovni Národního domu.

Varianta prvá

Budova je tvořena třemi hmotami, což se propisuje i na fasádu. Dvě větší navazují na nohy Národního domu, třetí je spojovací, vyzdvihnutá nad terén a zpřístupňující tak prostor vnitrobloku, čímž se jinak poměrně stísněný prostor otevírá do ulice a stává se vzdušnějším a lépe využitelným. Co se náplně týče, od utopistických verzí bylo upuštěno, v parteru je komerce, výše byty doplněné o společenské místnosti, kde mohou obyvatelé trávit čas společně a případně i pracovat. Každá ze tří částí budovy má své vlastní komunikační jádro. Ve spojovací části jsou garsonky minimálních rozměrů, v nárožních hmotách převážně 2+kk a 3+kk.

Program, který byl na začátku

S jistým zpožděním vkládám kroky, které mám již dávno za sebou a už tu měly taky dávno viset. Není to ale špatné připomenutí.



Program jsem hledala v náplni a vazbách okolních budov.




I v historii a okolnostech vzniku celých Vinohrad.

Technologie, stroje a jejich oslava měla být ztělesněna samotnou konstrukcí domu, která bude mřížkou, do které budou vkládány jednotlivé elementy, schránky jednotlivých funkcí.
Velkou částí programu však mělo být bydlení. Jsme přeci na Vinohradech.
Jednotky měly být různorodé, od minimálních jednotek po rozlehlé apartmány. 
A co k tomu? Teď přijde to zemědělství.
První variantou byla vertikální hydroponie, farma zásobující alespoň danou budovu potravinami. A nebo spíš jen hroznovým vínem, které by bylo přímo na místě zpracováváno v lahodné nápoje. Jsme přeci na Vinohradech.
Druhou variantou je pivovar s pro návštěvníky otevřenou varnou a zobrazením celého procesu přípravy piva.
To byly první programové idee. Jedna trochu více utopističtější, druhá o něco méně, ale ani jedna z nich to nedotáhne do (snad) vítězného konce.